Joomla TemplatesWeb HostingWeb Hosting

Spaní ve spolce

Dne: 2.3.2013 (11.9.2083)

Se svými spacáky se sešlo mnoho mladších i starších morčat. Účast tedy byla hojná a o krásný začátek se postaral Banán v čokoládě, jakožto kolejní maskot. Někteří s ním přišli do styku poprvé, jiné ne. Samozřejmě mnozí se prvně seznamovali, ale přerušila je první slova Jamese, který celou akci započal.

Přivítaly se nové tváře, prohodilo pár slov o Banánkovi a také se začala vyprávět pohádka. Hned po jejím skončení se několik studentů dalo ke spánku, jiní se cpali k prasknutí, někteří museli okusit nervy Becc, jelikož za pomoci matrací zavalili spící členy koleje.

Pohádka o vzniku Bradavic:

James: Bylo, nebylo. *Začne s nádechem plynule vyprávět pohádku. Tedy, alespoň první dvě slova jsou pronesena oním vyprávěcím tónem. Pak se mu ve tváři objeví zamyšlený výraz a on poněkud obšírně spustí mimo téma.* Teda, je jasný, že bylo, protože jinak bychom tu neseděli... Neleželi... *Zavrtí se na zemi, opraví předešlý výrok a střelí pohledem po ostatních. Když se zastaví na Rebecce, polkne a s novým nádechem se rozhovoří.* Každopádně už je to hodně dávno. Narodily se dvě mocné čarodějky a dva kouzelníci.

James: Navzájem se neznali a byli opravdu odlišní, jak svou povahou, tak výchovou. Až když všichni vyrostli a dospěli, vstoupila do děje jedna ze čtveřice. *Vytáhne maňáska znázorňujícího zrzatou ženu.* Jmenovala se Helga a v hlavě měla plán. Ten jí nedal spát, takže aby chuděra nezemřela na vyčerpání, vyhledala Godrika Nebelvíra, dalšího z oné čtyřky mocných kouzelníků, a zaklepala mu na dveře... *Chvíli s oním maňáskem na ruce cestuje po okolí, než se zastaví u Arthura a zaťuká mu na čelo.* Ťuk, ťuk.

Arthur: *S napůl shrbeným Godrikem na ruce vystřelí jak střela, když zvětří klepání u dveří.* Kdo mě otravuje v tuto dobu, u Merlinových vousů! Toto je doba odpočinku a spánku. *Pronáší hlubokým hlasem, který se snaží ozvláštnit jakýmsi dozvukem, až chraptěním. Někteří v tom mohou zaslechnout skoro až zvuk havranů. Přitom ale maňáskem zakleje na dálku s pohrožením rukou.*

Arthur: Jeho rod uznával Merlinovy myšlenky a pocházel prý až od slavných rytířů kulatého stolu. *Doplní normálním hlasem, ale to už se zadívá na maňáska a pokračuje stejným hlasem jako předtím.* Kdo mi to v tomto nečase klepe na dveře?! *Zakouká se na Helgu, nakloní k ní hlavu a vyhrkne ze sebe rychle.* Ženská! Co chcete?

James: *Po slovech Arčího se krátce uchechtne. Trvá to však jen vteřinku, než nasadí pisklavý hlásek, cosi jako snobský výraz a Helžiny ručky se pokusí založit v bok.* Jsem Helga, chci založit školu a ty mi pomůžeš! *Rázně zakývá hlavou, jak svou, tak Helžinou, a její chování náležitě oglosuje.* Přesně tohle rázně řekla Helga k překvapenému Godrikovi a zašermovala mu pod nosem svou šťastnou vařečkou, kterou používala ze všeho nejraději. *V tom okamžiku až s dětinskou radostí Arčímu “nafackuje” plyšovou vařečkou.*

Arthur: *Když mu James “nafackuje”, vytřeští na něj pobavené oči a zahledí se upřeně s Godrikem na vařečku, snad jako by ho hypnotizovala. Maňáskem do toho jen pokyvuje hlavou na znamení souhlasu.*

Arthur: Godrikův pohled hypnotizoval vařečku a považoval ji za nejzajímavější věc, kterou kdy viděl. Jako by to byla zbraň, která ho přiměla na školu kývnout, nicméně se nakonec domluvili a vydali se shánět parťáky. Založit školu není jen tak, chce to totiž peníze *Povídá a dotváří přitom děj domluvou a pochodem druhou rukou, poté si ale maňáska sundá a hodí ho Jamesovi po hlavě.*

Molly: *Jakmile Arthur dopoví, co měl na srdci, přestane se vesele ušklíbat na všechny strany a s postavičkou v zeleném, navlečenou na ruce, převezme nit příběhu. Jelikož je zaparkovaná hned vedle Jamese, svého maňáska umístí kousek od Helgy a k přítomným začne promlouvat skřípavým barytonem:*Jsem Salazar Zmijozel, muž zámožný a ze vznešeného rodu pocházející.

Molly: *Pro dodání patřičné dramatičnosti rozhodí Zmijozelovýma rukama a po krátké odmlce pokračuje o něco nevrlejším tónem dál.* A ne, nemůžete mi říkat Sale! *Zlovolně se na studentíky ve spacácích zašklebí, než nahodí milejší úsměv a již normálním hlasem dopoví zbytek.* Jenže potřeba jsou nejen peníze, ale i nadšení lidé! *A s těmito slovy zvedne ruku bez Salazara do vzduchu, čímž se na světlo spolky dostane i poslední ze zakladatelů.*

Molly: *S modrým maňáskem začne nadšeně hopsat a vysokým hláskem vesele prozpěvovat následující:*Jsem Rowena! Vyberte si mě! Obklopím se spoustou chytrých studentů a vymyslím nová kouzla! Bude to žůžo! *Ruku poté spustí opět dolů a Rowenu důstojně postaví na konec maňáskové řady. Nevydrží tam ovšem dlouho. Záhy totiž obě postavičky předá Becce, a když znovu zaujme původní pohodlné místo, jen se tázavě koukne na Rosalie*

Rose: *A převezme slovo po Molly.* No, a tak se tihle čtyři dohodli a vydali se hledat nějaké vhodné místo. Mělo být někde v ústraní, to je jasný, a taky daleko od mudlů. *Kýve hlavou, přičemž si pohledem přeměřuje snad každého, koho může.* Na nedostupném místě, aby do školy nemohli věčně trajdat rodičové a kontrolovat svoje děti, jestli nosej čistý ponožky. No a po mnoha měsících nakonec našli tohle skvělé místo. *Jednou rukou vystřelí rychle do vzduchu, načež ji opět nechá klesnout.*

Rose: Všude byl les plný zvířat, jezero s rybami, půda, co nikomu nepatřila, protože stejně moc úrodná nebyla,... Ale pro potřeby začínající školy to úplně stačilo. Takže se nakonec shodli. *A nasadí spokojený úsměv, který doprovodí pokrčením ramen.*

Becca: Výborně! *Vyhrkne krátce po té, co Rose domluví, na každé ruce usazeného jednoho z maňásků od Molly. Přitom se široce usměje a další slova již pronese hlubším hlasem s náznakem arogance a s podstatnou dávkou sebejistoty. Zřejmě se tak snaží o imitaci Salazara.* Konečně místo, kde mohu být pánem a nebudou mne omezovat hloupá nařízení! *Maňáskem Salazara na pravačce předvede poměrně ztřeštěný taneček, sama sem tam střílejíc napůl pobavené a napůl zkoumavé pohledy po okolí.* Liboval si spokojeně Salazar.

Becca: *Na oko vážně přikývne a na momentík se odmlčí, aby však zanedlouho opět pokračovala, tentokráte již svým normálním hlasem.* A i Rowena byla náramně spokojená. Tady se mi líbí, je tu spousta věcí, které se svými studenty prozkoumám! *Maňáska Roweny nechá pátravě se rozhlédnout kolem, přičemž uznale pokyvuje jak svou hlavou, tak i hlavinou Roweny. Po chviličce však ruku s maňáskem opět skloní, střelí významným pohledem k Jamiemu a chudáka Salazara hodí obloučkem Artýmu.*

James: *Do slov svých kolegů se evidentně zažral až tak moc, že mu chvilku trvá, než mu dojde, že je na řadě. Maňáska s Helgou tedy vytasí spěšně a roztržitě, a i hlas do vyšší polohy mění až “za běhu”.* Tady se mi líbí, roste tu mnoho koření, budu mít z čeho vařit! *Dokončí nakonec rozjařeně a věnuje všem široký úsměv, jako kdyby byl Helgou.* Godrik se řečem svých parťáků nevěnoval - přemýšlel nahlas. *A to už se natahuje pro postavu Godrika.* Půjde do lesa vysadit něco nebezpečného? Třeba stádo lidožravých lvů?

James: *Vypadá, že vteřinku nad otázkou Godrika opravdu přemýšlí. Pak však jen pokrčí rameny, a zatímco stahuje maňáska z ruky, pokračuje ve vyprávění.* I začali tedy stavět. Nemyslete si ale, že tu hned stál tenhle skvělý hrad. Kdepak. *Krátce vzhlédne od své činnosti a vážně se zahledí na shromáždění.* Vaše postele možná vypadají, jako kdyby pamatovaly ještě éru prvních draků, a pách... ehm, voní úplně stejně, ale fakticky hrad prošel od svého zbudování hned několika přestavbami. Takže tak zlé to nebude.

James: *Povzbudivě se na ostatní usměje a opět se zavrtí, aby před dalším výkladem nalezl pohodlnější pozici.* Ve skutečnosti však celá škola byla spíš soustavou dřevěných chatek, do kterých zatékalo. Jedinou kamennou budovou byla knihovna, neboť Rowena prostě nemohla dopustit, aby její v kůži vázaní miláčci trpěli. To je skoro jako Bennettová. *Pronese zamyšleně poslední slova, byť je skácí napůl omluvným úsměvem směrem Becca. Svou veleřeč zakončí hodem na cíl - tedy Godrika přesune k Arčímu vedle něj.*

Molly: *S pobaveným uchechtnutím přesune svou pozornost od kluků k ostatním studentům a bez sebemenšího zaváhání se dá do dalšího vyprávění.* Teprve až časem, kdy ostatní začalo štvát, že jim do talíře padají piliny, postavili Velkou Síň. Potom nesmím zapomenout na hradby a nakonec i věže. Ty stavěli hlavně jako obranu proti nájezdům loupeživých Vikingů.* Poslední slovo dramaticky zašeptá, výmluvně vykulí oči a na chvíli zmlkne. Snad dává spacákistům dostatek prostoru pro vstřebání informací.*

Molly: *Odmlka ovšem netrvá dlouho a záhy zase v projevu plynule pokračuje.* Ti měli hromadu mečáků a brousili si zuby asi na úplně všechny, a tak každý rozumný člověk začal stavět věže, aby je z nich mohl odstřelovat. Bylo to tak i v Bradavicích, kde vyrostla velká věž. Větší než ta v Babyloně. Určitě. Nebo aspoň skoro stejně velká. Hm... *Na kratičký okamžik zamyšleně stáhne obočí, vzápětí ale nasadí o něco přítomnější pohled a s veselejším xichtíkem dokončí to, co začala.*

Molly: Věží to sice nebylo, ale stejně jako v Babylóně, i tady se nakonec zakladatelé pohádali. Probíhalo to asi takhle... *A v posledním gestu poukáže ručkou k Arthurovi a Becce, symbolicky jim předávajíc slovo*

Arthur: *Když chytí oba maňásky, které si navleče na pazoury, započne lítý boj mezi maňásky, kteří se bijí svými plyšovými ručičkami.* Nechci, aby u nás studovali mudlové! *Povídá vcelku normálním hlasem, v němž jde ale slyšet jistá arogance. Přitom pozvedne trošku Salazara do vzduchu, aby bylo zřejmé, která loutka mluví.* A já chci a chci a chci! *Odporuje s pozdvihnutým Godrikem, u kterého opět mluví hlubokým havraním hlasem.*

Arthur: A já ne a ne a ne! *Opře se do toho opět zmijozelák, který začne ručičkama plácat čím dál rychleji.* Ale já jsem tu ředitel! *Vykřikne dosti zřetelně Godrik a začne do Salazara žduchat.* Ale já vše platím! *Okřikne ho v zápětí bez rozmyslu Salazar, ale nakonec ho přestane bít, načež i Godrik skončí.* Podobné dohady začaly být vleklé a dlouhé, až se nakonec Sal rozhodl, že odejde. I naše milovaná Helga odešla. Ačkoliv se rozhodla ve Walesu založit rodinu.

Arthur: Aby se celá škola nesložila, ponechali tam své zástupce a Rowena s Godrikem taky stvořili Moudrý klobouk. Jak si tedy asi zvládnete spočítat, jde skutečně o hodně starou čapku. Na druhou stranu i hodně užitečnou, všechny vás poslala do Mrzimoru. *Ušklíbne se, když to dopoví s vážným výrazem, poté již ale mrkne na Beccu, aby pokračovala.*

Becca: *Chvíli nechá vyznít slova Artýho a pak se znovu rozpovídá.* Na hradě tedy zůstal pouze Godrik s Rowenou, přičemž tím, kdo zemřel dřív, byl Godric. *Zmínku o Godricově smrti doprovodí poměrně smutným výrazem, přičemž maňáska Roweny si posadí na koleno.* Mohla by vést školu, jenomže ona si řekla, že ne. *S důrazem na posledním slůvku opět udělá malou dramatickou pauzičku, jak kdyby snad chtěla rozhodnutí modré zakladatelky vyzdvihnout.* Řekla si, že mnohem lepší bude, pokud se jednoduše vypaří.

Becca: A tak tedy skončil rozkvět Bradavic jednou velkou záhadou. Kam se vypařila Rowena? Jak to bylo dál s Helgou? Stal se ze Salazara profesionální zaklínač hadů? *Při každé otázce utkví pohledem na některém z přítomných prváčků, jak kdyby se je snad mlčky snažila vybídnout k tomu, aby se nad tím vším pořádně zamysleli. Než by však kdokoliv mohl stihnout odpovědět, tak se pousměje a s trochu tajemným výrazem ve tváři pomalu a s úsměvem vysloví poslední větičku celého vyprávění.* To už jsou zase jiné příběhy.

 

Diskuze na Mrzimorském fóru.

 
Forum
Anabolické látky a legální anabolika pro svaly